ANGLICKÝ JAZYK V NAŠÍ ŠKOLCE

Evropská komise se v rámci dlouhodobého projektu mnohojazyčnosti u občanů Evropské unie zabývá rovněž výukou jazyků v předškolním věku. Lze konstatovat, že v rámci EU existují k tomuto fenoménu různé přístupy, pramenící jak z odlišností v celkových vzdělávacích koncepcích jednotlivých zemí, tak i z jejich odlišné historie a historických zkušeností.

V některých zemích EU (Dánsko, Německo, Irsko, Nizozemsko) je předškolní vzdělávání (včetně jazykové výuky v tomto věku) službou víceméně doplňkovou k výchově a prvotnímu vzdělávání dítěte v rodině. Uvedené země na základě principů svých vzdělávacích soustav kladou hlavní část všeobecného vzdělání dítěte v předškolním věku do odpovědnosti rodiny. „Učitelé“ v předškolních zařízeních v těchto státech nejsou kvalifikovaní pedagogové, zabývají se především socializací dítěte a osvojením prosociálního chování.

Naproti tomu v jiných zemích EU (Belgie, Francie, Řecko, Itálie, Lucembursko a Španělsko) je v předškolním věku kromě výchovného aspektu kladen zvýšený důraz na vzdělávací prvky a tamní „před-školní“ zařízení jsou výrazným naplněním toho pojmu, rozvíjejí u dětí schopnost učení a připravují je na vstup do školního prostředí.

V Anglické školce EUFRAT se snažíme oba principy citlivě spojovat tak, aby děti od nás odcházely nejen spokojené, šťastné, odpočaté a „vyhráté“, ale také připravené na vstup do svého prvního skutečného „zaměstnání“, kterým je škola. Abychom toho dosáhli, řídíme se také novými kurikulárními dokumenty MŠMT ČR, zejména z Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání[pdf] s přihlédnutím k relevantním kapitolám Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání.

Z výše uvedených zásad vychází i metodická příprava výuky angličtiny v Anglické školce EUFRAT. V následujících „často kladených otázkách“ se pokusíme vysvětlit, v čem výuka angličtiny v naší školce spočívá, jaké si klade cíle a jaká by měla být očekávání rodičů.

Jak se děti učí mluvit cizí řečí?

Děti v raném věku vnímají všechny jazykové podněty velmi dobře, učí se, aniž by si uvědomovaly, že se učí – tzv. „covert learning“. Učí se tím, co je jim v daném věku vlastní – napodobováním a opakováním. Pokud rodiče sami dobře cizí jazyk zvládají a vědí, jakým způsobem se jazyk se svým dítětem učit, je pro děti opakování toho, co se naučily ve školce nebo v kurzech, samozřejmě přínosem. Specifická je pak situace v bilingvinních rodinách, kde jeden z rodičů je rodilým mluvčím daného jazyka – tam vývoj vícejazyčnosti u dítěte probíhá poněkud odlišnou cestou. Jsou-li rodiče nositeli dvou různých jazyků, obecně se doporučuje, aby s dítětem komunikovali výhradně každý svou mateřštinou. Pro dítě pak bude „přepínání“ mezi oběma jazyky naprosto přirozené a „zautomatizované“.

Má smysl učit dítě jiné řeči, když „neumí pořádně ani česky“?

Někteří psycholingvisté dokonce tvrdí, že by se s cizím jazykem nemělo začínat před 11. nebo 12. rokem věku, kdy je stabilizován základ mateřského jazyka. Je to ale otázka realistického vymezení cílů – v Anglické školce EUFRAT se nesnažíme děti „naučit anglicky“, naším cílem z hlediska jazyka je především připravit je na to, že existují i jiné jazyky než mateřština a že je dobré se jim učit. A protože angličtina přestává být v současné době „cizím“ jazykem v pravém slova smyslu a stává se z ní stále více jakási „latina 21. století“ (tzv. lingua franca), je nabíledni, že se je snažíme směrovat právě na angličtinu. Gramatický systém ani bezchybná výslovnost v tomto věku nejsou a nemohou být prioritou; je důležité, aby děti chápaly souvislosti a význam slov, která se ve školce naučí. Na druhou stranu je třeba hlídat, aby si děti nezafixovaly výslovnost výrazně defektní, protože co se naučí v tomto věku, to se později obtížně odnaučují.

Co by měli rodiče, kteří přihlásili dítě do anglické školky, očekávat?

Pokud někdo očekává, že jeho dítě po roce ve školce bude ovládat systém slovesných časů, správně používat kondicionály a číst si v Timesech, je to samozřejmě neadekvátní – to by ostatně bylo neadekvátní očekávání po roce běžné výuky i u dospělého začátečníka. Děti nebudou mluvit plynně jako rodilí mluvčí, ale budou angličtinu samy a rády používat, když si hrají, při písničkách, a nakonec i v jednoduchých souvislých větách. Naučí se v daném jazyce hodně rozumět, i když ještě nedokážou správně gramaticky formulovat „nové“ věty. Děti, které pravidelně docházejí do naší školky, běžně reagují v angličtině na výukové aktivity, hry a režimové činnosti. Dokážou požádat například o přídavek u oběda, řeknou si, když mají žízeň, rozumí základním pokynům v anglickém jazyce, s pomocí příkladu pochopí pravidla hry atd. Je pro ně  přirozené, že existuje i jiný jazyk než jejich rodný.

Angličtina a její „nenápadná“ výuka je integrální součástí veškerých aktivit školky. To znamená, že prostupuje „neohlášeně“ činnostmi dětí, přezouváním počínaje, přes hry, písničky, aktivity rozvíjející dovednosti, odpočinek atd., až po pozdrav na rozloučenou. Jak již bylo uvedeno, děti se učí neuvědoměle (což ovšem v tomto případě není negativní hodnocení). Pokud se pak dítě, které chodilo dlouhodobě do naší školky, zapojí do výuky angličtiny na základní škole, má v mnohém usnadněn „rozjezd“, protože s radostným údivem zjišťuje, že mnohému rozumí, mnohá slovíčka zná a umí je použít.